Letadlo dosedlo velmi tvrdě. Stošedesátikilometrovou rychlostí vyjelo z dráhy a sjelo z osmimetrového náspu. Narazilo do ocelové rampy a rozpadlo se na několik částí. Nehodu nepřežilo deset cestujících a kapitán. Ihned po nehodě bylo zahájeno šetření. Na první pohled bylo patrné, že nehoda byla zapříčiněna neubrzděním letounu. Otázkou zůstávalo, proč piloti letoun nedokázali zastavit. Vyšetřovací tým musel zpětně sestavit řetěz událostí – od nezdařeného přistání až po odlet z Dallasu. Stopy po pneumatikách prokázaly, že letoun byl po dotyku zřejmě zcela neovladatelný. Bylo zřejmé, že letadlo nejelo rovně, ale smekalo se do strany. V závěrečné fázi letu se musela stát nějaká chyba. Důležité vodítko poskytli vyšetřovatelům sami cestující. Především ti, kteří seděli u oken v blízkosti křídel a mohli vidět, zda se vysunuly rušiče vztlaku. To jsou zařízení, která se vyklápějí na horní straně křídla. Po vysunutí poruší obtékání, sníží vztlak a zvýší účinnost brzd. Ani jeden z cestujících si jich však nevšiml. Vyšetřovatelé porovnali výpovědi s informacemi z černých skříněk. Záznam z datového zapisovače potvrdil, že k vysunutí spojlerů nedošlo. Bylo třeba zjistit, zda se tak stalo v důsledku mechanické závady, nebo to bylo vážné pochybení posádky.Z analýzy datového zapisovače vyplynulo, že spojlery zapnuty nebyly, nebyl totiž rozpoznán žádný pro takové zapnutí charakteristický zvuk. Piloti se plně soustředili na počasí a rušiče vztlaku prostě zapomněli vysunout. Kdyby to udělali, zřejmě by sice také sjeli z dráhy, ale letadlo by zastavilo dříve, než narazilo do ocelové rampy. Vyšetřovatelé chtěli zjistit, proč se posádka dopustila tak vážné chyby. Podle všeho byla během letu vystavena velkému tlaku. Zpoždění, nutnost rychlého přistání a počasí – to vše působilo negativně na piloty. Odborníci se shodli, že nepřízeň počasí, která nad Little Rock panovala, měla být pro zkušeného pilota varováním. Měl zamířit na náhradní letiště, nebo se vrátit zpět do Dallasu.Vlnu kritiky si ale nevysloužili pouze piloti. S postupujícím vyšetřováním se pod palbou ocitla i firemní politika American Airlines a na obzoru se začal rýsovat skandál mnohem větších rozměrů. Aerolinie odmítaly připustit, že by jejich piloti vědomě vletěli doprostřed prudké bouřky a zpočátku se snažily svalit vinu na řízení letového provozu v Little Rock. Vyšetřovatelé také s překvapením zjistili, že létání za bouřky není vůbec výjimečné. Důkazy předložené během slyšení prokázaly, že jde o jev v civilním letectví velmi rozšířený. Paradoxní je, že svůj díl viny na špatném rozhodnutí posádky mohla mít i moderní technika. Je otázkou, zda se piloti příliš nespoléhají na palubní radary a systémy pro detekci střihu větru na letištích. Většina těchto zařízení totiž reaguje, až když může být pozdě. Konečný verdikt uznal chybu pilotů. Ti, hnáni tlakem dodržet letový řád, se snažili dorazit do cílového letiště a přistát za každou cenu.
|